Motiv B. A. C. H
"Jestliže bude někdo pracovat tolik, jako já, dosáhne téhož"
Johann Sebastian Bach.
V hudbě, "B - A - C - H" (Johann Sebastian Bach). Jeden z nejčastěji se vyskytujících hudebních kryptogramů, motiv byl používán bezpočtem hudebních skladatelů, zejména po oživení úcty J. S. Bacha v první polovině 19 století.
Čtyři písmena, které tvoří jméno Bach, vyvíjela přitažlivost v průběhu 200 let na skladatele, kteří toto téma citovali nesčetněkrát. Tento motiv znamená úctu jména i autora samého, Johanna Sebastiana Bacha, někteří autoři dávali tomuto motivu téměř tajemný smysl. Samotný Bachův vlastní autorský podpis najdeme i v jeho nedokončeném díle "Umění fugy".
Všeobecně se zpracování jednoho tématu rytmicky i melodicky lišilo v různých formách. Bachovo zpracování fugy na B - A - C – H, bylo vnímáno pravděpodobně jako jeho podpis pod jeho celý bohatý život, poměrně skromného umělce. Bohužel dílo zůstalo nedokončeno a tím podpořilo i snahu o jeho další zpracování a dokončení.
Období 19. století přináší novou poctu J. S. Bachovi, která byla téměř posvátně uctívána. R. Schumann, německý romantik vytvořil hudební památku v cyklu „Šest fug na B- A – C - H“op. 60. Jsou jediným Schumannovým polyfonním dílem pro varhany, dílo je ale více inspirováno klavírním duchem. V každém z šesti kusů zpracovává téma jiným způsobem.
Franz Liszt komponuje jen několik let po Schumannovi dílo „Preludium a Fuga na B – A – C - H“. Rovněž dílo komponuje pro varhany po Bachově vzoru jako Schumann a je vnímáno klavírním pojetím i temperamentní klavírní technikou. Po zvukové stránce téměř impresionisticky nakládal s virtuozitou a bohatostí barev. Basso ostinato v pedálu se zmenšenými septakordy v řetězci nad pedálem umocňují silné zvukové bloky. Téma je již od úvodu zpracováno v chromatické harmonické sekvenci. Krátce před koncem fugy v závěru, která přeruší "ff" varhan do "pp" . Dává tématu téměř mystické světlo. Lisztovo Preludium a Fuga na téma B-A-C-H je kompozice, která je plná hybnosti a vášně, kterou často skladatelé romantismu využívali ve svých klavírních dílech.
Po těchto významných dílech Schumanna a Liszta z poloviny 19. je výrazně zájem o toto téma oslaben. Pouze na konci století v roce 1900 projevil mladý Max Reger důstojným výrazem úctu J. S. Bachovi ve svém velkém díle Phatasie und Fuga über B-A-C-H. 46, pro varhany. To je nejúctyhodnější
dílo všech dob na toto téma v 19. století. Reger, již v této době měl za sebou velkou tvůrčí řadu epochálních varhanních děl, ale ve Fantasii über B – A – C – H, nacházíme autorův tvůrčí vrchol. Používá zde jiné výrazové prostředky než Schumann a Liszt. Se svými výrazovými prostředky pracoval nad hranice možného. Reger byl ovlivněn německými varhanami z období J. S. Bacha, ale tvůrčí idea je koncipována pro koncertní varhany, vybavené všemi romantickými registračními možnostmi z konce devatenáctého století, v níž byla možnost zvýšení tuhosti zvuku varhan. Phantasie und Fuge über B. A. C. H op.46 (1900) věnoval Dr. J. Rheinbe
rgrovi. Pro Regera byl J. S. Bach otcem veškeré hudby a insignie jeho jména najdeme expressis verbis v této skladbě na více či méně skrytých místech. „B. A. C. H." – počátek a konec veškeré hudby, vyjadřuje Regerovu hlubokou úctu k J. S. Bachovi. Tento opus patří mezi autorova nejobtížnější díla. Varhanní barevnost zvuku přináší již orchestrální podobu. Reger napsal dílo v jeho rozkvětu a dramatičnosti doby v oddanosti Rheinbergererovi, "Panu tajnému radovi Prof. Dr. Josefu Rheinbergererovi ve zvláštní úctě“. Max Reger je velmi uznávaným německým autorem pro varhany od dob J. S. Bacha. Ve tvorbě vědomě napodoboval titana baroka, kdy používal velké luteránské chorály jako inspiraci, ikdyž Reger byl katolík.
Reger stále převyšuje klasickou harmonii s kterou pracuje Liszt. Phantasie über B- A – C- H začíná harmonicky zahuštěnými akordy, které i tempově dramatizují svůj a autorův důvod. Zazní obrovské, téměř dusivé akordy s významným dozvukovým efektem varhan. Celá skladba na B-A-C-H, nenechává posluchače v rozjímání, urychluje práci s tématem v náhlých chromatických sekvencích a zvukových gradacích a změnách. V celé Phantasii pracuje pouze s jedním tématem a melancholickými chorálními pasážemi.
Fuga začíná attaca - ihned po provedení Phantasie. Je to dvojitá fuga. Autor v úvodním „pp“ začne pracovat s tématem dlouhou dobu v této zvukové ploše a dynamicky i artikulačně uvádí druhé výrazné téma, které postupně graduje a zrychluje k majestátnosti Phantasie. V CODĚ Reger využívá opět úvod Phantasie a kombinuje se stále s druhým tématem fugy. V sekvenci dochází k impozantnímu závěru celého díla.
Také mimo Německo byla tvorba skladeb na B-A-C-H velmi produktivní. Wilhelm Middelschulte v Chicagu napsal Kanonické fantazie na B-A-C-H. Albert Roussel v roce 1932 napsal“ Hommage á J. S. Bach“ – Preludium a Fuga pro klavír- ve stejné době, mimochodem, bez ohledu na toto dílo vytvořil Arthur Honneger „Prélude, Arioso et Fughette“ na jméno Bach, ve dvou verzích, a to jak pro klavír, tak pro smyčcový orchestr.